Pohon zvonů v Oslavanech
Na podzim odborná firma vyrobila a nainstalovala nový pohonu jednoho zvonu (Svatý Cyril a Metoděj) na kostele sv. Mikuláše v Oslavanech. Přiští rok nás čeká výměna pohonu druhého zvonu. Pán Bůh zaplať všem dárcům!
Uvádíme fotky a článek Františka Procházky o zvonech a jejich pohonu.
Na fotce níže původní pohon zvonu.
Na obrázku níže současný magnetický pohon zvonu sv. Cyril a Metoděj
HISTORIE A SOUČASNÝ POHON ZVONŮ NA VĚŽI KOSTELA SV. MIKULÁŠE
Každý den ráno, v poledne a večer se Mariiným údolím rozléhají líbezné hlasy, které k našim životům patří již dlouhá staletí, takže jsme si na ně už tak zvykli, že je bereme jako samozřejmost. Mluvíme o kostelních zvonech. V Oslavanech takto slýcháme denně zvony z věží obou našich kostelů - farního i filiálního (dříve klášterního).
Na věži kostela farního došlo o svátku sv. Kateřiny Alexandrijské, 25. listopadu 2024, ke změně. Největší oslavanský zvon sv. Cyril a Metoděj dostal nový pohon. O historii samotných zvonů oslavanských i padochovského zde již bylo pojednáváno mnohokrát. Nám se však naskýtá příležitost si říci něco o tom, jak se v průběhu posledního staletí proměňovaly způsoby, jimiž se v Oslavanech zvony uváděly do pohybu. Zaměříme se konkrétně na věž farního kostela sv. Mikuláše.
Na úvod si nejprve rozdělme dva akustické druhy zvuku, které se z věže farního kostela ozývají. Prvnímu z nich říkáme odbíjení a můžeme ho slyšet každé čtvrt hodiny. K jeho docílení se nerozhoupává celý zvon. Je vytvářen úderem kovové paličky do zvonu z vnější strany. Vždy ve čtvrt dochází k 1 úderu, o půl ke 2, ve tři čtvrtě ke 3 a v celou ke 4 úderům paličky o zvon. Kromě toho ještě v celou hodinu vždy druhá palička odbije takový počet, kolik je hodin. „Čtvrťová“ palička odbíjí do zvonu Maria a „celá“ do zvonu sv. Cyril a Metoděj. Toto odbíjení má za úkol nás informovat o tom, kolik je zrovna hodin a má nás také vést ke krátkému zamyšlení nad pomíjivostí času.
Druhým je samotné zvonění zvonem, tedy jeho rozhoupáním, kdy akustický zvuk vydává srdce údery o protilehlé strany uvnitř zvonu. Takto se zvoní každé ráno, v poledne a večer k mariánské modlitbě „Anděl Páně“ při níž se rozjímá o Kristově vtělení (v době velikonoční k modlitbě „Raduj se, Královno nebeská“). Tomuto zvonění se lidově říká „klekání“. Dále pak se zvoní každou neděli přede Mší svatou, při pohřbech a dalších výjimečných událostech. Zvony na věžích umlkají jen o Velikonocích, a to na Zelený čtvrtek, aby se opět mohly slavnostně rozeznít při vigilii Vzkříšení na Bílou sobotu.
V současnosti patří k farnímu kostelu čtyři zvony. Nejstarší z nich sv. Mikuláš pochází z roku 1712 a váží asi 400 kg. Zvon měl v minulém století jako jediný z oslavanských zvonů štěstí, že se nám vrátil z obou světových válek, kdy byly všechny zvony odvezeny.
Za druhé světové války zůstal na věži farního kostela jediný malý zvon bez nápisu a neznámého stáří, který sloužil jako umíráček. Váží pouhých 35 kg. V roce 2004 byl posvěcen tehdejším duchovním správcem naší farnosti P. Karlem Obrdlíkem a dostal jméno sv. Jan Nepomucký. Od té doby jej farnost zapůjčuje na věž oslavanského klášterního kostela.
V roce 1968 byl pořízen farností nový zvon Maria. Ten váží 325 kg.
Nejnovějším oslavanským zvonem je pak sv. Cyril a Metoděj, ulitý v roce 1969 a vážící 820 kg. Jedná se o zvon největší a také nejtěžší. Mnozí si ještě dnes pamatují velkolepá svěcení těchto dvou posledních zvonů, která ve farnosti proběhla v letech 1968 a 1970.
Zvony jsou zavěšeny na masivní dřevěné stolici, která je stejně stará jako samotná věž. Pochází z roku 1798.
Až do roku 1955 se zvony (v té době zde byly pouze dva - sv. Mikuláš a umíráček) rozhoupávaly ručně taháním za lano. Lana vedla otvory ve stropě až do síně kostela, odkud se každý den zvonilo.
V roce 1955 však došlo ke zcela revoluční změně. Místní ochotný farník pan Leopold Vérosta z Gruntů, který pracoval jako rozvodný na elektrárně, vlastnoručně vyrobil elektrický pohon zvonu sv. Mikuláš. Jeho zhotovení věnoval většinu svého volného času po dobu dvou let! Nedovedeme si snad ani představit, co to muselo znamenat v době, kdy takovéto pohony byly vzácností, a navíc v období 50. let minulého století, tedy v poválečném socialismu, kdy nebylo k sehnání dá se říci naprosto nic. Celý pohon je precizně provedené dílo, dosvědčující mimořádnou zručnost autora. Jedná se o elektromotor, který rozhoupává zvon za pomocí řetězu a ocelového lana obtočeného okolo velkého kovového kola, které je umístěno na kraji ramene, na němž je zvon zavěšen. Okamžik sepnutí elektromotoru v závislosti na úhlu naklonění zvonu je ovládán mechanicky za pomocí rtuťového spínače. Krom toho je zde připevněn takzvaný „zachycovač srdce zvonu“, který zabraňuje houpání srdce a tím nechtěnému nepravidelnému zvonění v okamžik, kdy se zvon již pouze dohoupává. Celý tento systém můžeme dnes zcela oprávněně nazvat historicko-technickým unikátem. Úžasné na tomto všem je, že celý systém je plně funkční i po 70. letech od jeho vyrobení. I proto bylo rozhodnuto, že zde bude zachován v provozu jako technická památka pro budoucí generace. Vzhledem ke stáří zvonu i pohonu se s ním zvoní pouze zcela výjimečně při slavnostních událostech.
Aby tento pohon mohl být automaticky spínaný, byly v roce 1957 zakoupeny elektrické kyvadlové hodiny, umístěné v sakristii kostela, které ovládaly zvonění klekání. Tyto hodiny spínaly každodenně ráno, v poledne a večer zvonění až do roku 1996.
Když byly v letech 1968 a 1970 opatřeny další dva zvony, byly k nim pořízeny i nové pohony. Princip rozhoupávání zůstal zachován stejný, jen okamžik sepnutí elektromotoru v závislosti na úhlu naklonění zvonu je zde udáván uzavřením elektrického obvodu při vyjetí jezdce po závitové tyči na pertinaxovou trubičku.
Po nainstalování zvonu Maria na něj bylo přepojeno zvonění „klekání“. Od roku 2002, kdy se téměř zaráz zlomilo srdce zvonu sv. Mikuláš a utrhlo srdce zvonu Maria, je „klekání“ napojeno na největší zvon sv. Cyril a Metoděj.
Spínání „klekání“ bylo od rekonstrukce elektroinstalace v celém kostele roku 1996 ovládáno samostatnými digitálním hodinami. Ty však záhy přestaly fungovat, a tak nyní je spínáno denní vyzvánění elektronickým hodinovým strojem z roku 2008, který ovládá kostelní hodiny.
Za dlouhá léta se v péči o zvony a jejich pohony od dob pana Leopolda Vérosty do dnešních dnů vystřídaly již tři generace zvoníků. Elektrické pohony prošly mnohými opravami a údržbami, takže byly funkční. Vzhledem však k jejich stáří a mechanickému opotřebení bylo rozhodnuto, že na dva využívanější a novější zvony se pořídí nové pohony, které budou zejména šetrnější ke zvonu i k celé stolici. Proto již v uplynulém roce byl nákladem Farního úřadu pořízen nový pohon pro nejvyužívanější zvon sv. Cyrila a Metoděje. Pohon dodala firma pana Jiřího Hlávky z Měřína, JITOM elektro. Jedná se o elektrický magnetický pohon. Zvon se nyní méně houpe a má mnohem šetrnější rozběh.
U zvonu Marie je plánována výměna pohonu v nastávajícím roce 2025. Bude zde umístěn pohon fungující na stejném principu a od stejné firmy.
Při plánování a rozmýšlení oprav byla věnována péče nejen výběru firmy, ale byla také snaha mít na zřeteli úctu k tomu, co zde odvedli ti, kteří se o zvony na věži doposud starali.
Použité prameny a literatura:
Farní kronika Oslavany
Kyselák, J.: Zvony a Oslavany. OKNO, ročník XXII.,č.07-08 2014
Procházka, M.: Proč mlčí naše zvony? OKNO, ročník X.,č.09 2002
Procházka, M.: Přesný čas na kostelní věži. OKNO, ročník XVI.,č.12 2008
František Procházka, Oslavany 8. prosince 2024